Auta a všecko kolem nich

Mitsubishi Eclipse u nás není moc rozšířené auto, což je škoda, protože se jedná o velice podařený sportovní vůz. Dělalo se jich docela dost typů a nejlépe je si hned na začátku vybrat model s turbínkou a náhonem na všechna čtyři kola. I když pravdou je, že to chce vybírat dobře, abyste hned po koupi auta nemuseli investovat další horentní sumy do generálky motoru, případně do koupě nějakého repasovaného agregátu. Tohle ovšem nebyl případ Petra, který ojetinám z mnoha důvodů nevěří. V roce 1998, kdy po Eclipse pošilhával, pracoval ve Švýcarsku a zde ho narozdíl od Čech, nebylo problém koupit. Tedy samozřejmě jediný problém byly peníze, ale jak se říká „někdo má a někdo nemá.“ Petr měl a tak si vybral Mitsubishi Eclipse 2.0 Gsi, byl za přijatelnou cenu a jeho nadčasový design ho učaroval. Zasvěceným je z popisku hned jasné, že se jednalo o klasiku a ne tedy o přeplňovanou verzi.

Ovšem i v tomto provedení dává motor hezkých 145 koní, což Petrovi na poježdění stačí. Jasně, skoro na každém rohu se na něj vrhne kdejaký modernější hothatch a mnoho z nich mu to i nandá, ale jednou si zuby vylámou! Petr totiž v budoucnu plánuje zástavbu některého z mnoha nabízených turbokitů. Pak už nebude co řešit, jelikož koní bude dostatek. Prozatím si musí vystačit se sériovými 145 koňmi, předvídavostí a šikovností za volantem. Na motoru bylo změněno jen sání a to přímým kitem od Pipercross. Něco málo koní možná přidal i sportovní výfuk Remus, který začíná hned za parohama a končí až dvojitou kulatou nerezovou koncovkou. Toť tedy motor... Snad se opravdu někdy dočká turbokitu a pak se můžeme těšit na nějakých 250 koníků.

Exteriér, tak jak ho vidíte, je už čtvrtá verze. Ano, čtete dobře, před tímto bodykitem byly na autě trochu jinačí už tři. Tenhle poslední je vcelku dost extravagantní. Přední nárazník znalci Mitsubishi poznají na první pohled. Ano, je to nárazník z modelu Eclipse Turbo. Na nárazník byly přesně dopasovány přední lemy blatníků, které se zadním rozšířením byly dělány na zakázku. Přesně padnou i k prahům od Pakfeifera. K zadním rozšířeným blatníkům bylo potřeba vymyslet zadní nárazník. Ten byl patřičně rozšířen a doupraven spoilerem Blitz. Celkově k sobě veškeré popsané úpravy velmi pasují a výsledek je impozantní. Co se týče laku, tak se jedná o odstín Ferrari Rosso Corsa a namíchali ho u Glasuritu. K rudému laku perfektně ladí zadní čirá 3D světla od APC. Od stejného výrobce jsou i přední čiré světlomety, které jsou navíc opatřeny kroužky Angle-eyes. Pomyslnou tečkou za úpravu karoserie je sportovní chrom víčko nádrže.

Jak sám Petr říká, tak k tuningu se dostal přes kola. Jedny koupil a pak začal kompletní kolotoč. Začalo to dávno a dnes už je Petr velmi vybíravý. Docela dobrá historka byla z hranic, když se vracel ze Švýcarska. Čeští celníci chtěli vidět kola a nárazníky k proclení. Nezbývalo nic jiného, než kolo po kole sundat přímo na celnici a dovalit je do kanceláře. Na nárazníky se již naštěstí došli podívat ven. Asi pochopili, že by si trošku prodloužili směnu, než by Petr auto rozebral :-). Dnes jsou na autě už jiná kola a to ATS T, pětipaprsek v krásném chrómu. Všechna jsou rozměrově totožná – 7,5x18“. Pneumatiky už jsou na tom jinak, značka je na všech čtyřech Michelin Pilot Sport II, avšak na přední ose se sjíždí 225/40 ZR18 a na zadní 235/40 ZR18. Tyto lehké ráfky spolu s obutím jsou odpruženy sportovními pružinami H&R, které auto přiblížili k vozovce o decentních 35 mm. Někomu se to může zdát málo, stejně jako mě, ale když byste v autě strávili tisíce kilometrů, jako Petr, asi by vám nebylo do skoku. Takto si auto ponechalo alespoň náznak komfortu a přitom se jízdní vlastnosti zdatně vylepšily. Pokud by se někomu podvozek zdál měkký, je ho ještě možné lehce přitvrdit seřiditelnými tlumiči KONI. Teď jsou nastaveny tak na půlku své maximální tuhosti. Pružinám a tlumičům práci trošku znepříjemňují jen podložky, které jsou na přední ose po 2,5 cm a na zadní dokonce 4,5 cm, ale zase na druhou stranu kola nyní lícují přesně s karoserií. Za design je potřeba něco obětovat nebo snad ne? Co se týče brzd, tak jsou sériové až na sportovní děrované kotouče a design lehce vylepšilo červené lakování brzdičů.

Nechme už jízdní vlastnosti a design a pojďte se posadit. Celý interiér příjemně voní kůží a není divu, vždyť Petr nechal interiér kompletně očalounit sedlářskou kůží v šedé barvě. Na mě takto šedý interiér působí trochu neosobně, ale co se mi líbí je dokonalý posez a vynikající boční vedení sedaček. Volant, řadičku a madlo ruční brzdy nyní zdobí logo MOMO. Všechny zmíněné artikly padnou do rukou jak ulité. Plyn, brzdu a spojku nyní ovládáte přes sportovní alu pedály Sparco. Pokud potřebujete nějaké informace (třeba jak rychle se to do té sakra ostré zatáčky řítíte), dozvíte se je z hlavních budíků, které mají polepy v indigo barvách. Případný zvýšený tlak oleje nebo naopak nízké napětí baterie zjistíte na přídavných budících, které jsou integrovány v A sloupku. Samo, že barvou ladí k těm hlavním. Je libo orchestr nebo snad nějakou hip-hop kapelu? Pro nainstalovaný audiosystém není problém zahrát prakticky cokoliv. Ano, hifíkům by srdce zrovna moc nezaplesalo, ale nám „obyčejným“ tunerům to stačí. Audio sestava je poskládána z kvalitních reproduktorů Rockford Fosgate a Phase, které doplňuje subwoofer JBL. Základ signálu pro tuto sestavu pochází v rádiu Alpine CDA9833R, avšak je ještě zesílen 6ti kanálovou mašinkou od Planet Audio. Proudové nedostatky se snaží vykrýt kapacitor ACR HPC1000D o kapacitě 1 farad. Instalace komponent a veškerou kabeláž si vzala na starosti firma Autodesign. Dle mého názoru se jim to povedlo velmi dobře.

A jsme na konci. Asi bych o tomto autě ještě mohl něco psát, ale lepší bude, když si pořádně prohlídnete fotografie, které se povalují okolo. A pokud vás auto zaujme natolik, že se o něm chcete dozvědět úplně všechno, zeptejte se Petra na nějakém sraze, kde ho jistě najdete. Snad auto poznáte, možná se totiž během zimy trošku změní.